Udělala jsem to znova. Jeden rok z každých deseti to provedu - Něco jako putovní zázrak, kůže mi září jak nacistické stínitko na lampu, z pravé nohy mám těžítko na papír, tvář nepokrčenou jak jemné židovské prádlo. Dej prič ten obrousek, můj nepříteli! To tě tak děsím? - Nosem, jamkami očí, kompletním chrupem? Ten kyselý dech, ten se vytratí za den. Brzo, už brzo maso, polknuté jeskyní hrobu, se na mně zabydlí a já se změním v tu ženu, která se směje. Je mi tepreve třicet. A jak ta kočka musím umírat devětkrát.