Srdce mé, ač z oceli, je naměkko Vidím z věže do všech stran a daleko Jak vše spí pod peřinou Čeká tu noc kouzelnou Celý rok tu zvoním jako na lesy Málokdo však mého bití všimne si Tuhle noc zdá se mi Že biji tu se všemi srdci stejně Bim bam, nikdo není sám té noci Kéž nám po Vánocích ten pocit Nezmizí zas kdovíkam Bim bam, nikdo není sám té noci Kéž nám po Vánocích ten pocit Zůstane důvěrně znám Srdce mé, ač z oceli, je dojaté Jak se vy tam dole k sobě chováte V tom čase vánočním Nevěřím vlastním očím Věřím ale, že kdo srdce rozbije A přijme jeho tón takový, jaký je Ten bude mít Vánoce Tři sta pětašedesát dní v roce Bim bam, nikdo není sám té noci Kéž nám po Vánocích ten pocit Nezmizí zas kdovíkam Bim bam, nikdo není sám té noci Kéž nám po Vánocích ten pocit Zůstane důvěrně znám Bim bam, nikdo není sám té noci Kéž nám po Vánocích ten pocit Nezmizí zas kdovíkam Bim bam, nikdo není sám té noci Kéž nám po Vánocích ten pocit Zůstane důvěrně znám