Srdce mé, ač z oceli, je naměkko
Vidím z věže do všech stran a daleko
Jak vše spí pod peřinou
Čeká tu noc kouzelnou

    
Celý rok tu zvoním jako na lesy
Málokdo však mého bití všimne si
Tuhle noc zdá se mi
Že biji tu se všemi srdci stejně

    
Bim bam, nikdo není sám té noci
Kéž nám po Vánocích ten pocit
Nezmizí zas kdovíkam

    
Bim bam, nikdo není sám té noci
Kéž nám po Vánocích ten pocit
Zůstane důvěrně znám

    
Srdce mé, ač z oceli, je dojaté
Jak se vy tam dole k sobě chováte
V tom čase vánočním
Nevěřím vlastním očím

    
Věřím ale, že kdo srdce rozbije
A přijme jeho tón takový, jaký je
Ten bude mít Vánoce
Tři sta pětašedesát dní v roce

    
Bim bam, nikdo není sám té noci
Kéž nám po Vánocích ten pocit
Nezmizí zas kdovíkam

    
Bim bam, nikdo není sám té noci
Kéž nám po Vánocích ten pocit
Zůstane důvěrně znám

    
Bim bam, nikdo není sám té noci
Kéž nám po Vánocích ten pocit
Nezmizí zas kdovíkam

    
Bim bam, nikdo není sám té noci
Kéž nám po Vánocích ten pocit
Zůstane důvěrně znám