G Hmi
Zdalipak oči básníka jež slovy dotýká se hvězd
C D
vnímají tytéž barvy nad střechami měst.
Zdalipak srdcem proutníka tedy jestli nějaké má
zdalipak jím tatáž krev jako v mém obíhá.
Ptám se i tebe Bože jestli vlastně někde jseš
a jestli jo - koukáš z lóže anebo z prašných cest?
Zdalipak se ptákům v nebi taky zdají sny
když s anděly dolu hledí a počítají naše dny.
A komu patří všechna láska a komu příkoří
proč jednomu oheň praská a druhému nehoří.
Hmi D
Otázky se časem množí já pořád žiju to je boží!
G D G
Ref: Dokud je na co se ptát nemusím se smrti bát
C D G
ta přijde až poleví nadšení z toho že jsme tady na zemi.
Proč si města ukusují z polí a mizí kouzla starých míst
proč je pán kdo sám se zvolí a tím spíš je si sebou jist.
Kolikrát je člověk na světě než se naučí mít rád
a proč je podzim zrovna po létě a jinak nic nemá pevnej řád.
Proč máš oči v barvě topasu a srdce z kamene
proč on Tě smí držet u pasu a mě pořád říkáš ne.
G D G
Ref: Dokud je na co se ptát nemusím se smrti bát
C D G
ta přijde až poleví nadšení z toho že jsme k sobě stvořeni.
G D G
Ref: Dokud je na co se ptát nemusím se smrti bát
C D G
ta přijde až poleví nadšení z toho že jsme tady na zemi.
