D
Dnes v noci jsem ze spaní křičela tvoje jméno,
Hmi
já vím, že nejsi rád, ale nejde zapomenout,
G
jak při každém slově přivíráš víčka.
A
Prosím, vyslyš moji zpověď, už jsme starý na psaníčka.
D
Jsem bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu,
Hmi
já vím, že nejsi rád a že je ti to k vzteku,
G
chci ti všechno říct a pak se někam schovat,
A
třeba pochopíš, jak je těžké nemilovat.
D
Zase zrychlil se mi dech, jak maratonským běžcům,
Hmi
co je to za příběh bez lásky, bez milenců,
G
nemáš slov, patrně všechna patří jiným,
A
prosím, proměň je s nimi ve snech v gesta i v činy.
D
A já tu zůstanu, ztracené malířské plátno,
Hmi
třeba se vrátíš a já zas nechám se napnout,
G
prosím, maluj mě, tvoř k obrazu svému,
A
nech mě shořet, už nikdy o nás nemluv.
R.: D
Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
Hmi
jsi ten, kdo vchází nepozván,
G A
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
D
Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
Hmi
ačkoli nechci, jsi ve mně uschován,
G A
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
D
Až splynu se vzduchem, nechám rozplakat nebe,
Hmi
budu vším tím, co lidi k propasti svede,
G
budu krysařovou flétnou a ozvěna v tvé duši,
A
pak ptáci tiše vzlétnou, by nedali tušit.
D
Že se nebe nakloní a zatřese světem,
Hmi
tvé černé svědomí poprvé promluví k obětem
G
nerovných bojů tvé sebestředné války,
A
srdečních nepokojů, cos pozoroval z dálky.
R.: D
Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
Hmi
jsi ten, kdo vchází nepozván,
G A
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
D
Jsi mé úzko, jsi krev z řezných ran,
Hmi
ačkoli nechci, jsi ve mně uschován,
G A
jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz.
