Písmena ve tvém jméně
jsou tkána z jemných světel,
neboť pomyslím-li na tebe,
rozsvítím se a zářím.
Chtěl bych horkým dechem
kreslit po tvé siluetě,
být vycházkovou holí,
až dožene tě stáří.
A slibuju, že zapíšu se do tanečních hodin.
Budu nenápadnou krajkou na tvé plesové róbě,
ať půjdeš kamkoli, já tě doprovodím.
Mám takový pocit, že přirosteme k sobě.
Přeju ti sebe
na sto let dopředu.
( No, to je poměrně dlouhá doba. )
Míjel jsem tě čtvrtstoletí ve své malé zemi.
Naštěstí jsi uvízla v nastražené síti
přesně taková, jaká zdála se mi
princezna, co sklouzne z nebe
po zlaté niti.
Jsi z paprsků a z mořské pěny, krásná odmalička.
Slova tebou zahanbena přivírají víčka,
neboť není jediné, kterým lze tě shrnout.
Jsi odraz nebe v hladině i příbojovou vlnou.
Přeju ti sebe
na sto let dopředu.
(no, a... to je...)
Až mě poprvé políbíš na křižovatce letů,
pochopím konečně, že právě z tvých retů
sype se do světa cukrově melounová chuť.
Chvěju se, třesu, srdcem tříštím hruď.
Pokládám sirkám hlavy na popravčí špalky,
těším se a okrajuji čas na vteřiny.
Vrať se prosím brzy z té nesmyslné dálky,
vyhřátou tě přitulím k sobě do peřiny.
Zatím mám pod očima záchranné kruhy,
dva spací pytle do tuhé zimy.
Posílám polibek po linkách duhy,
přeju ti krásné narozeniny.
