A              C#m         
1. Tak zase jeden den úzce spjat s realitou
          D                            E
   S vůní tvou, a touhou tou co nejde ovládnout
   Chvíli plout jen, tak ve dvou
   Pak si lehnout a mít prosté radost
   Z toho že žít můžem, i když jen jednou,
   Ale tím spíš člověk, člověku blíž
   Dokud to nepochopíš
   Tak budu nekonečně psát
   Tisíce básniček
   A budeš jedna z mých... holčiček

           A                C#m
R: Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu
          D
   Každém druhej má ženu
   E
   Jen já žádnou neseženu
   Věra a Luděk a Radek s Ríšou
   Se poznali včera a už si spolu píšou
   Vasil má Natašu a Heindrich zase Ilke
   Julio má Okašu a Brabcová je s Jílkem
   Had má svojí hadici a maj spolu hádky
   Jen já rušim tradici a držím se matky

Protože ta mi, vždycky říkala že život je jako bonboniéra
a že je vcelku jedno kde začnu

2. Tak jsem si řek, že když mám takovej pech
   Přeskočím na druhej břeh a zkusím štěstí na pánech
   Což vyrazilo dech především těm co jsem znal
   Snad proto v posledních dnech se drželi dál
   A já to nechápal a toužil po lásce
   A ve vroucím objetí, tak jako v pohádce
   Stal jsem se objetí samoty v zajetí,
   A že je ti to jedno... tak to mě celkem sebralo

R: Vždyť i Libor má Zdenu a Igor Irenu...

Protože ji mám rád