Pár starejch slz když probudíš se v noci těžko si zvykáš na iluzi, bez pomoci Barevný kruhy jež vzduchem prolítnou ti děsivá touha chytit je a vznést se na peruti Obrazce snů dlouhý jak perel šňůry noří se ze tmy velký jak červi můry Původci zla přicházej po setmění nejde to, nejde ukončit tohle chtění R: Jak ústa z kamene jež křičí "Už jdi z kola ven!" a stopy nenávisti ke který budeš předurčen A lidská zvůle co nezná, nezná slovo čest ty rysy v tvářích, bez mrknutí jež nechají, nechají se svést R: Prach, ústa z kamene jež křičí "Už jdi z kola ven!" a stopy nenávisti ke který budeš předurčen A lidská zvůle co nezná, nezná slovo čest ty rysy v tvářích, bez mrknutí jež nechaly, nechaly se svést