Kam chodí černej kůň pít když stará řeka vysychá
a potok zmizí i s pramenem pod zemí
dokud žízeň má zůstává svobodný
než u lidí v ohradách dostane pít
a voda změní jeho lásku v otroctví
a vzpomínku na ní tu nevím kam, kam dám
je jen oživlej stín
Už možná tisíckrát přišel na zem soudnej den
a všechny kytky vášní spálil jeho mráz
můj vlastní svět je plnej tajnejch míst
kde prožívám svou žízeň a svůj smích
Žízeň je zákonem pouští
každýho z nás ovládá
před mýma očima černej kůň umírá
V ohradě místo je prázdný
jen stín po něm zůstává
Věřím že kdo jednou odešel zase se vrátí
když koryta déšť mění v divokou spoušť
můj vnitřní svět se tvýmu otvírá
a vzpomínky jak kytky rozkvetou
Žízeň je zákonem pouští
každýho z nás ovládá
před mýma očima černej kůň umírá
V ohradě místo je prázdný
jen stín po něm zůstává
