Nečekám nic od reforem, nových zásad, nových norem, miluju jen kladivo, které bije na zdivo. Svět jaký byl, vždy bude stejný, život stejně beznadějný, lze jen tíží kladiva udeřiti do zdiva Nad mou hlavou rudý prapor hlásá pouze zmar a zápor, hlásá ránu kladiva, která padne do zdiva To je teď celá moudrost moje milovat hlučnou vřavu boje, za nocí vnikat do snů žen a trochu býti zadlužen Pískat si, jak mi zobák narost, vínem si splašit z čela starost, svůj život rychle utratit, nic nezískat, nic neztratit