Trvá to už čtrnáct dní,
voda se z nebe valí.
Vzpomínáme na dobu,
kdy jsme se tomu smáli,
že smog ozón zadusí,
ledovce roztajou,
že se země oteplí
a zmizí pod vodou.
Potopa,
po nás potopa,
je tu potopa,
a proč vlastně né?
Sedíme na kopcích
a voda pořád padá.
Čumíme před sebe
už nás nic nenapadá.
Sme strachem šílený,
že nás nic nezachrání.
I já vím, že už končím,
vodě se neubráním.
Potopa…
Teď je jiných čtrnáct dní
a zem je zase suchá.
Těch pár živých krys už ví,
že je tu jejich chvilka.
Než zas ozón zadusí,
než ledovce roztajou,
než se země oteplí
a zmizí pod vodou.
