Když se snáší stín,
marně odháním strach
v srdci, co mám.
Je snad prokletí,
že v mým objetí seš
nepřítomná.
Skrýváš, co nahlas říkat,
máš, v duši se stmívá.
Vnímám, jak tě ovládá
zášť mlčenlivá.
Dávám všechno, co mám
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.
Vzdávám to, že tě snad budu znát
a jen váznu tady v prázdnu.
Váznu, tady v prázdnu.
Váznu, tady v prázdnu.
Za dne s úsměvem
říkáš všem, že jsem ten,
se kterým souzníš.
Den však skončí tmou,
v níž se stáváš tou
jíž jsem na obtíž.
Skrýváš, co nahlas říkat,
máš, čím jsem ti já tu.
Lží pár přikryje nás,
jak plášť z opiátů.
Dávám všechno, co mám
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.
Vzdávám to, že tě snad budu znát
a jen váznu tady v prázdnu.
Váznu, tady v prázdnu.
Váznu, tady v prázdnu.
Nechci dál, už hrát.
Vymeť špínu
z pod koberců.
Chceš-li pryč,
proč mi lhát.
Dávám všechno, co mám
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.
Dávám všechno, co mám
a pak sám tiše váznu tady v prázdnu.
Vzdávám to, že tě snad budu znát
a jen váznu tady v prázdnu.
Váznu, tady v prázdnu.
Váznu, tady v prázdnu.
