Ve stínu svejch ulit a zvyklostí,
Dál jdem od nebe, když touhy spí.
Když dávný touhy v nás jen spí.
A svět je jak řeka, když táhne proud.
Já však chci plavat a nejen plout.
Chci tempa dělat nejen plout.
Mám v hlavě hlas, co dál mi připomíná tiše dny.
Kdy u Mrázků, krad jsem Ti tulipány
Zázrak se denně stal.
Svět ještě nebyl klišé.
Čas hru za náš tým hrál.
Mám v hlavě hlas co dál, mi připomíná tiše mou první lásku.
A naše velký plány vítr co rozfoukal,
Jak chmýří pampelišek.
Vzhůru, co náš dech hnal.
Jak v jantaru včela,
Jak v houslích tón.
Je sen, co včera odvál ten shon,
Ten sen, co mi odvál ten shon.
Když spád doby tlačí mě zas jak píst.
Stejně se vracím do známejch míst.
Chci vrátit se do známých míst.
Mám v hlavě hlas co dál, mi připomíná tiše dny.
kdy u Mrázků, krad jsem Ti tulipány.
Zázrak se denně stal.
svět ještě nebyl klišé.
Čas hru za náš tým hrál.
Mám v hlavě hlas co dál, mi připomíná tiše mou první lásku.
A naše velký plány vítr co rozfoukal,
jak chmýří pampelišek.
Vzhůru, co náš dech hnal.
Kam nás ten vítr vzal,
Vždyť, co bylo v nás,
Je stále tam, kam nás ten vítr vzal,
Proč sem zapomněl, čeho sem se vzdal.
Kam nás ten vítr vzal,
Vždyť jsme chtěli víc.
Tak proč to vzdát.
Vždyť stále můžem o to hrát.
Mám v hlavě hlas, co dál mi připomíná tiše dny.
kdy u Mrázků, krad jsem Ti tulipány.
Zázrak se denně stal.
svět ještě nebyl klišé.
Čas hru za náš tým hrál.
Mám v hlavě hlas,
Co dál mi připomíná tiše mou první lásku.
A naše velký plány vítr co rozfoukal,
jak chmýří pampelišek.
Vzhůru, co náš dech hnal.
Mám v hlavě hlas co dál , mi připomíná tiše dny
kdy u Mrázku, krad jsem Ti tulipány
Zázrak se denně stal
svět ještě nebyl klišé.
Čas hru za náš tým hrál.
Mám v hlavě hlas co dál, mi připomíná tiše mou první lásku
A naše velký plány vítr co rozfoukal,
jak chmýří pampelišek.
Vzhůru, co náš dech hnal.
Ve stínu svejch ulit a zvyklostí,
Dál jdem od nebe však touhy bdí,
Ty dávný touhy stále bdí.
