E 
1. Nevím, jak je starý svět, já znám ho jen přes třicet let, 
        F#mi  H   E 
   kam míří, kam míří, 
   už tolik slibů slyšel jsem, a všechny odvál příští den 
          F#mi  H     E 
   jak chmýří, jak chmýří. 

          F#mi                    H 
R: Pán, který lžičkou cink', nám cestu nabíd' svůdnou, 
       C#mi 
   tak opojnou jak drink, tak nenáročnou, schůdnou, 
       A                        C#mi 
   a kdo by nešel s ním, vždyť takový je člověk, 
          F#mi       F#7        H 
   rád vznáší se jak oblaka či dým. 

2. Jako každá z mnoha cest, i tahle musí někam vést, 
   či spíš měla, či spíš měla, 
   vždyť šli jsme po ní tolik let, až déšť nás chytil cestou vpřed 
   a chladil čela, a chladil čela. 

R: Pokud o tom vím, tak párkrát jsme si zašli, 
   trvalo to dýl, nežli jsme cestu našli, 
   a bylo by zlatý, kdyby to bylo hned, 
   dřív, nežli všichni ukážou nám paty. 

3. Zas další pán už zacinkal a ukazuje někam dál 
   a všem se líbí, tak moc se líbí, 
   ať rozmyslí si každý sám: na to nemám a na to mám, 
   než něco slíbí, než něco slíbí. 

R: Za ta léta vím, že život není kismet 
   a mozek že je tím, čím mělo by se myslet 
   a nenaletět hned, i když jsem přesvědčen, 
   že s každým dnem je o malinký kousek lepší svět. 

4.=1.