1. D A7 D Za dob mý mladosti bejvaly radosti opravdu upřímnější. Tenkrát i holčičky byly jak větvičky tak nějak ohebnější. Abych si na všechny pamatoval, tak jsem je do srdce zapisoval, teď jsem v tom notesu poslední adresu nadobro vygumoval. R: Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet. Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou. Spatříš-li děvčátko vnadné, kámen ti ze srdce spadne. Hned se ti navrátí na sto procent ztracený temperament. 2. Šel jsem za Aničkou na půdu se svíčkou, vtom jsem se s někým srazil. Andulčin pan otec hnal mě až na kopec a tam mně jednu vrazil. To mě tak trošičku zarazilo, že mně až po zádech zamrazilo. Klobouk mi pošlapal, svíčkou mě pokapal a to mě urazilo. R: 3. Bejval jsem jako kluk úplnej hromotluk, urostlej jako jedle. Holky jsem proháněl, k zoufalství doháněl, ale teď už jsem vedle. Život mi ubrousil řádně hrany, po dlouhý cestě jsem uťapaný, už na nic nečekám, dávno vím, že už mám svůj příděl vyčerpaný. R: