1. Pan továrník Krausamintz kavalír byl známý
   rád měl všechno na světě, hlavně ale dámy
   Že byl trochu při letech, tak si řekl: Jářku,
   opatřím si privátní mladou sekretářku.
   Z inserátu našel si slečnu Emilku,
   v továrně pak zdržel se vždy jen na chvilku.

R: Já chodím ráno k Emě a večer ona ke mě,
   my sejdeme se vždycky akorát,
   Vždyť žádná jiná nemá tu kulturu co Ema,
   ta mohla by mít v lásce doktorát.
   Děláme zázraky, ona a já taky,
   žádná se neumí tak hezky smát,
   Když nepřijdu já k Emě, tak přijde ona ke mě,
   my sejdeme se vždycky akorát.

2. Se zdravím pan Krausamintz býval na tom bledě,
   teď však, co má Emilku, mládne vůčihledě.
   Ač s ní dělá přesčasy, na světě je radši,
   všichni o něm říkají: Den ze dne je mladší.
   Co je toho příčinou, když se někdo ptal,
   pan továrník diskrétně jen mu zašeptal:

R:

3. Ema měla zásadu: láska nese mince,
   přece se však přejedla toho Krausamintze.
   Časem se jí zalíbil též pan prokurista,
   pan pokladní, účetní, ba i inkasista.
   Aranžér a volontér, a tak dál a dál,
   za půl roku zpíval si celý personál:

R: