Až mi večer rozbije i poslední z mích snů a modré světlo televize, předpoví pár příštích dnů. Až naposled si unaveně zkusim něco přát až bude ticho místo křiku šaman v houfu kolibříků začne se mi ptát...proč! Za nima, za nima, za nima, ženem se všichni jak stádo. Za nima, za nima, za nima, poslušný víc než je zdrávo. Za nima, za nima, za nima, budoucnost je černá tečka. Za nima, za nima, za nima, nežijte pak žijte teďka. Až si vítr koupí zbytek nepoddajných mořských vln a bílý vločky předplatí si šedý skály velehor. Až o pár minut světla a tmy den a noc se začnou prát. Bude pozdě na výmluvy a na slzy a na přímluvy, šamanovi před očima nahý budem stát! Za nima, za nima...