Hmi 
1. Nevím už, kdo tenkrát chtěl tak moc, že se mi zdálo, 
                                F# 
   že ten váš celý svět mi záviděl, a stejně mně to bylo málo,
    Hmi                                        Emi 
   dávno vím, už dávno, co bývá tady krásný, a co ošklivý se zdá, 
         Hmi                     F#           Hmi 
   jenže to mi tehdy říct přišel jiný, věděl víc než vy i já. 
   
2. Z malých věcí radost mám a chci se na ně dívat 
   tak, jak lidem koukám do očí, když držím hlavu zpříma, 
   lásku, pohyb, krásu já ze všech stran už znám, 
   jenže to mi tehdy říct přišel jiný, věděl víc než vy i já.
   
     Hmi                              Emi 
R: Někdo jiný, než jsem já, můj život v rukou má, 
      Hmi                    F# 
   já ho jenom nesla, ale on mu dával řád, 
          Hmi                   Emi 
   teď, když už sama vím, co od vás čekat mám, 
     Hmi  A    G    F#          Hmi 
   odešel a vzal si míň, než co bych mu měla dát.
   
3. O něm nikdo z vás nic nevěděl, když jste mi přáli štěstí, 
   a kolem zněly vaše úsměvy, jak když zazní rána pěstí, 
   ten někdo rady dával mi: věř sama sobě víc, 
   a najednou snad pochopil, že už nemá mi co říct. 
R: