Dívám se kolem sebe, do ruda zataženo, nade mnou mraky plují, obecně potvrzeno, sobě si nalhávají. Známé a nemožné úsměvy na pokraji, dřív to šlo, teďka už ne. Vždy v noci nespatřeny, skryjí se do ústraní, kde tajně vykonávají, dvě nesplněná přání. Neupřímnost a zrada, chytily se za ruce, za to rozbitá brada a jinde zase srdce. Slabosti s radostí, vlastní lži vyděděny. Oddaně jsme na nich závislí. Důvěrně nepoznané nám mysl svádí k vetu, co však je hned prohrané zdá se, že, přežije tu.