Rytmicky podmanivou ženeme se chvíli na vlnách svést se a vystoupit... Bloudíme teď a tady s hrdostí pokořenou, vzhlížíme k vlastním činům, co nás snad nedoženou. Vědomě zaslepeni svou vlastní degradací, hrajeme poslední hru s poslední generací. Pravda pohřbená ve lži je svým způsobem k smíchu a při zavřených očích, má vždycky sladkou příchuť. Slova nám na rtech visí, jak dlouho půjdem' takhle dál, zas další z nás je mrtev, ať žije, ať žije král.