Emi C G D
Potkal jsem starce a ten mi vyprávěl příběh.
Příběh o chlapci, který měl krásný dar:
rozdával lidem radost a moudrost.
Byl mladý, úspěšný, plný elánu,
lidé ho měli rádi a byl brzy velmi slavný.
Měl ale jednu chybu: život ho nenaučil prohrávat.
A tak šel čas, on zestárnul a s ním zestárly i jeho myšlenky.
Lidé na něho zapomněli a zůstal sám,
ale nikdy, nikdy nezradil sám sebe!
C G
R: Zůstaňme věrní,
C G
zůstaňme věrní,
C G
zůstaňme věrní,
D
svým ideám.
Emi C G D
Přání měl, chtěl radost rozdávat,
jen chvilku směl, už umí prohrávat.
Svět mu lhal, život rychle uvadá,
Emi C D
zůstal sám, i když měl svůj ideál.
R:
Toho starce jsem už nikdy neviděl,
než odešel, ještě mi řekl: „Nikdy nikomu nevěř
a vždycky se spoléhej jen sám na sebe.“
Často jsem pak chodil na místo, kde jsem ho potkal
a přemýšlel jsem, proč mi to vlastně všechno vyprávěl
a čím víc jsem na něj myslel, tím víc mi něco říkalo,
že ten příbě byl vlastně jeho život
a tím chlapcem byl on sám.
R: (do ztracena)
