Hromy Hněvu podřimují na Severu
Podobny dubu, jehož větve jsou plny hnoje,
a hnízd nářků, a pláče, snášených na Zemi
které spalují Noc i Den a vyvrhují stáda škorpionů
a vypouštějí síru smíchanou s Jedem.
To jsou Hromy, které jsou okamžitě připraveny
rozeřvat se stovkami mohutných Katastrof
a statisíců Pohrom, po kterých nezůstane nic
a nikdo zde nic nepozná.
Jedna skála porodí tisíce,
právě když Srdce Člověka dosáhne jeho Myšlenek.
Běda... běda... ano, běda Zemi,
protože její zločinnost je, byla a bude obrovská.
Odleťte! Ale bez Vašeho mocného dunění...
