Proud času otáčí svět
i když jsou hodiny rozbité,
každý den jiný, jako oheň a led,
cesty k pravdě trnité.
Stín křídel chrání nás,
zahalený lidskou naivitou,
vesmírem plout nezbývá čas,
je pradávnou touhou skrytou.
Kráčet po stopách, kudy šel čas s historií,
vnímat okamžik životních krás…
Vkrádá se dál tiše zloděj cizích snů,
tvář mu zakrývá temný soumrak příštích dnů.
Vkrádá se dál tyranovo volání,
úder do slabin, bolest v marném čekání.
Držet se dál deset kroků zpět
od propastí zrádných bezedných,
nezažít peklo, co říká si svět,
v ruinách nevzhledných.
Pak slyšet ozvěny minulosti,
rozluštit ukrytý hlavolam,
a na Boha jsem plný zlosti,
dvacet černých růží na hrob dám.
Kráčet po stopách, kudy šel čas s historií,
vnímat okamžik životních krás…
Vkrádá se dál tiše zloděj cizích snů,
tvář mu zakrývá temný soumrak příštích dnů.
Vkrádá se dál tyranovo volání,
úder do slabin, bolest v marném čekání.
Vkrádá se dál tiše zloděj cizích snů,
tvář mu zakrývá temný soumrak příštích dnů.
Vkrádá se dál tyranovo volání,
úder do slabin, bolest v marném čekání.
