Samota stéká po zdech tmavých a nevábných, rozpraskané holé stěny tajemství vypráví.
Všude střepy prázdných oken s roletou staženou, paprsky se prodírají střechou rozbořenou…
Prázdný je ten dům s neznámou adresou, napospas všem živlům ponechán v náručí.
Prázdný je ten dům, roky ho odnesou,
zub času hlodá víc, stále víc poručí…
Podlahou ztrouchnivělou už tráva prorůstá, rezavých dveří zvuk, klíč v zámku nezůstal.
Omšelý nábytek je špínou protkaný, zaschlý vosk na svícnu pod závojem pavučin a prachu schovaný.
Kašna v zahradách pustá a zarostlá,
svědectví dávných časů právě podává.
Kašna v zahradách se zídkou kamennou
kde studna vysychá rozpadlou fontánou…
Prázdný je ten dům s neznámou adresou…
