Korálky snů na nit navlékám,
když v slzách pár slov do vět zaplétám.
Snídám tvou vůni, prosím vstaň,
svírám tvé tělo, tak se braň.
Jinovatkou ztuhlá ústa nezabrání přání říct,
ještě malou chvíli zůstat v náručí schouleni víc.
Propast očí tvých se zdá nekonečná,
vzájemnost osudů nás dvou tak společná.
V řadě tichých dní jsem sám a nehledán,
dvě slova vyznání chci říct
v každém z prázdných rán…
Slyším dětský pláč, co mě provází,
andělé v bílém první odchází.
Umýt z tváře strach, jak líčidla klaunova,
z tváře anděla, co tak náhle zmizela…
Jinovatkou ztuhlá ústa nezabrání přání říct,
ještě malou chvíli zůstat v náručí schouleni víc.
Propast očí tvých se zdá nekonečná,
vzájemnost osudů nás dvou tak společná.
V řadě tichých dní jsem sám a nehledán,
dvě slova vyznání chci říct
v každém z prázdných rán…
