V proudu dní vítr vane slzavým údolím,
bezcitný, studený.
Andělé zpívají píseň nevinným,
hrdlo tvé zdobil kříž nádherný.
Srdce mé, tak hladové - opuštěné,
toužící, tiše křičí jméno tvé.
Vstával jsem a znovu padám do hlubin
očí tvých tajemných, čarovných.
Krása tvá čistá, jak měsíc za nocí,
nádherná jak světlo hvězd vzdálených.
Nevím sám, zda je to bůh - kdo právo má
život vzít, slyším jen pláč andělů.
Rytíři řádů nebeských, rytíři křížů andělských
chrání lásku v srdci mém, má Agnes.
Rytíři řádů nebeských, rytíři křížů andělských
chrání kouzlo duše tvé, nedotknutelné.
Lest, horší než zvěst, zatnutá pěst nad hlavou,
dost, spálím ten most, ukrutná zlost nad sebou.
Čest, zločin a trest, znamení hvězd před bohem,
den, horší než sen, kamení jen před hrobem.
