Maluji obraz, vzpomínky co vidím,
barvy stěží namíchám.
Pár tahů štětcem, za které se stydím,
každou slzou zanikám.
Jako Mona Lisa, něžná a nesmělá,
v odstínech plátna zahalená,
silueta známá a s křídly anděla,
minulost na prach proměněná.
Štětec sklouzl přes rám,
plamenům kořist teď dám.
Proč jen já obraz s anděly pálím,
jeden z nich má tvoji tvář,
můj život byl tvým a tvůj život mým,
i bůh může být obyčejný lhář.
Jemný, jako pírkem malovaný
je obraz v mysli a čas běží,
kdysi dávno ostřím vytesaný
z kamene kříž na duši leží.
Štětec sklouzl přes rám,
plamenům kořist teď dám.
Proč jen já obraz s anděly pálím,
jeden z nich má tvoji tvář,
můj život byl tvým a tvůj život mým,
i bůh může být obyčejný lhář.
