Zahrada je plná jedovatých plazů, dokonalost mívá pramálo kazu. Srdce se sevře a prudce uhodí, dveře se otevřou, zbraň v dlani zastudí. Posledních vteřin pár dává mi vzpomenout, ztrácí se očí žár, je temnou oponou. Tep srdce pohasnul a studí docela kůže co necítí a cítit neměla. Sám brodím se bažinou, dál však s hlavou vztyčenou, vidím tváře známé, ve všech stín. Zabývám se esperantem na paškál světa, vykoupím se drahým fantem, kouzelná věta. Slyším hudbu, cítím tanec a zní kastaněta vidím světlo, blíží se konec a po mně veta. Dekadentní zlo svůdné k závrati, když mě jednou lapí, zpět už nevrátí. Za mými činy stojí cizí muž, ten pocit viny bodá jako nůž. Zrodí se budoucí a skončí minulé, jsme jen součástí dávné teze strnulé. Život je v osudí, zamčený v rébusy, štěstí se nevzbudí, rozbité na kusy. Sám brodím se bažinou ... Zabývám se esperantem na paškál světa ...