Štěstěna zjevně přála mi
Viděl jsem Telč i Maledivy
konvalinkami bílé nivy
i ghetta, černá mouchami…
Slyšel jsem kázat imámy
Přečetl dvacet tisíc knih
O sobě ale řekl bych:
Ten chlápek je mi neznámý
Uvnitř jsem zarost touhami
popínavými konjunktivy
Chňapou jak ruce boha Šivy…
Člověka zblbnou, omámí:
To se pak culí na dámy
s úmyslem dostat každou z nich
Přitom bych chtěl žít jako mnich!
Ten chlápek je mi neznámý
Burácí ve mně tsunami:
smýká mě, Rovná, Potom křiví…
Jen co se zlískám osmi pivy
budu ten, co všem oznámí:
Zlobíte Boha nad námi!
Není to žádnej hnidopich
ale chlast vidí jako hřích…
Ten chlápek je mi neznámý
Smějete se mi, mon ami?
Nechte si ty svý invektivy!
Nevíme, kdo teď na vás civí
Ten chlápek je mi neznámý
Smějete se mi, mon ami?
Nechte si ty svý invektivy!
Nevíme, kdo teď na vás civí
Ten chlápek je mi neznámý…
