Je podvečer a voní káva
a z květinářství paní Emy
i unavené chryzantémy
Lesk zlata v uších už se dává
na línou cestu jako láva
a šifón nebe bez mráčku
má platinovou visačku…
Jen v mojí hlavě poprchává
Jen v mojí hlavě poprchává
Je porouchaná, ta má hlava?
Co kupí se v ní za problémy?
Má je snad někdo? Nezdá se mi
Vždyť kdekdo vstoje polehává
jak odevzdaná letní tráva
I rybář s mřenkou na háčku
se ušklíb. Řek mi: Panáčku
proč ve tvý hlavě poprchává?
proč ve tvý hlavě poprchává?
Snad proto, že jen zašlá sláva
ta vorvaňova kostra v zemi
jež všechno velké dělí třemi
a nehledí, jen pošilhává
má uznání a všechna práva
Jo, ředidlo jde na dračku
Čas znamení? Ne, proč ve tvý hlavě poprchává?
v moji hlavě poprchává
v moji hlavě poprchává
v moji hlavě poprchává
v moji hlavě poprchává
Jsem blázen? Možná, Těm se stává
že nestoupnu si na značku
Mám pro ten případ vytáčku:
v mé hlavě zrovna poprchává
v mé hlavě zrovna poprchává.
v mé hlavě zrovna poprchává.
v mé hlavě zrovna poprchává.
v mé hlavě zrovna poprchává.
