Kapo 2
         D  A7  Hmi  G/A  G  D  A7  D
   
       D             Hmi         D          Hmi
R1: Já vám to, pane, povídám, na ranní vítr teď čekám
       D            H7            Emi     A7
    ať vypráví mně, jak se toulal nad ní. 
         Emi                A7          D             Hmi
    Snad vinen je pohár, co leží tu, že vítr v ranním přeletu
        Emi       A7    G          D         A7
    mně voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou.
   
       D                             Emi    G               A7           D    A7
R2: Za mnou poštovní vůz dlouho míle krájí, dálkou zrozenou nemoc posílí jen, 
      D                         Emi    G              A7            D    D7
    s ní prchají léta, odplouvá mládí, lék mně v šatě nočním nabídl sen. 

              G            A7                D    D7
R3: O tom, že na horách se mlha k útoku dolů řadí,
        G            A7             D     D7
    jak potok loukou pádí si nechám zdát. 
             G                 A7                  D       Hmi
    o lesním přístřešku, kde v měsíčním lesku vítr bloudí, 
           Emi               A7     G          D          A7
    v rose studící, o toulce vonící Vysočinou, Vysočinou. 
   
R2: Ráno každý sen, i ten tulákův slunce ruší, pak na tisíc ozvěn noční děj stále má.
    Jednou odešel a teď  dálku denně krátí, Vám prozradím: ten poutník, to jsem já.
   
R3: Na známou stanici můj vlak se brzy vrátí, tam si kolejí špásem do polí jen tak sáh.
    Zpomalí útlé vlákýnko páry, až stojí, oči zapíjí, setkání s Vysočinou, s Vysočinou.
   
R1: Proč vám to, pane, povídám, když vítr líp to řekne sám,
    co je za kolejí, která v trávě končí,
    jen počkejte se mnou chvíli tu na vítr v ranním přeletu
        Emi       A7    G          D         Hmi
    jak voní, hm, voní, Vysočinou, Vysočinou 
    G               D
    Vysočinou, mojí Vysočinou.