F  B           F
1. Když rákosí  větrem se chví,
            Dmi Gmi          C7
   dým nestoupá,  každý tvor ví,
            F7  B             Ami
   že bouře zlá  skloní hlavy nám,
      B        C7         F
   v ten čas i já pokání znám.


2. Na vodní pláň hledá si stín,
   hladina zlá, šedá jak cín,
   už neskrývá povahu zlou,
   než přijde déšť, spojí se s tmou.


3. Už přišel déšť, tvář neskrývám, 
   omývá zem, tu vláhu znám. 
   I rákosí stříbrem rozhoupá 
   a v potocích listí vykoupá.


4. Dokázal déšť letní tíhu smýt,
   omyl si tvář, duši nechal být,
   v ní roste stín, jas mi upírá,
   před sluncem mříž pevně zavírá.