Pár prapodivných kopanců
ti život uštědřil
tvuj cit osudem zmarněný
se s děckou touhou slil
a úsměv lehce napoví,
že nikdo nikdy
neni si jistej
Magdaleno písek v očích máš
mraky lidí jdou dál a dál
často neví kam
lásku samotou si zaklínáš
Jen výtr v poušti je stálejší
než touha tvá
já znal jednoho básníka
to divnej pavouk byl
ten pořád koukal do piva
a nikdy nedopil
ten chlápek věděl,
proto tam seděl,
že nikdo nikdy
neni si jistej
Magdaléno světlo v očích máš
mraky lidí spěchaj dál a dál
nech je ať si jdou
lásku samotnou si zaklínáš
Je jen tvou věcí zda odpustíš
jen tvou
Magdaléno světlo v očích máš
mraky lidí spěchaj dál a dál
nech je ať si jdou
lásku samotou si zaklínáš
Do piva spadlo mi cigáro
a já
nejsem si jistej
