Když nevim, po čem toužim, jenom se tak ploužim,
vyhejbám se loužím, páč nechci vědět, komu sloužim
Sim sala bim, řikej mi Aladin,
sen vyplnim, když pouliční lampu pohladim
Mám v tom systém svym způsobem,
anebo už je systém mojí součástí? Doufám, že ještě ne
Zdědili jsme něco, co si žije vlastním životem
a dávno nikdo nechápe, proč je to jak to je
Bojíme se, co by bylo, kdyby to spadlo,
držíme se, ale eskalátor jede pomalejc než madlo
Neuchopitelná superpozice, snažíme přemluvit se,
že všechny ty znamení, který mluvěj proti, mýlí se
Skoro všechny věci už jsou chytrý,
jen my jsme pořád vyplí, jak jsme zvyklí,
moc uplí na to, aby jsme něco změnili,
a tak nám diktujou ty, co nic nepochopili
I když zavřu oči a zacpu si nos,
pořád bude dost soust, co jsou moc
Můžu si zacpat uši a už se neptat proč,
ale furt nehodlám nikomu trpět pro radost
I když zavřu oči a zacpu si nos,
pořád bude dost soust, co jsou moc
Můžu si zacpat uši a už se neptat proč,
ale furt nehodlám nikomu trpět pro radost, yeah
Jsou různý záminky, proč zemřít,
třeba války, drogy, národy a náboženství
Různý věci, který jsme zneužili,
rozdělily nás, aby nám svojí dvojí vůli vnutily
A my jim na to skočili, i když to správný je furt jasný,
jenže se nehodí, aby jsme si tvořili názor vlastní
Čas je drahej, doba rychlá, nečeká,
všechno je na prodej, i moudrost člověka
Slábnem, vlastním životům nevládnem,
necháme se vodit pánem, ať si nezvykáme chodit s vlastním plánem,
a proto denně o ty jejich klacky klopýtáme
Schválně, jak dlouho ještě držet hubu a krok zvládnem,
než přijdem o veškerej čas, kterej tu máme
Od nevidíme neposloucháme sladkej spánek
Zatimco stárnem, chleba se láme
a my jen čekáme, jestli nějaký drobky posbíráme, amen
I když zavřu oči a zacpu si nos,
pořád bude dost soust, co jsou moc
Můžu si zacpat uši a už se neptat proč,
ale furt nehodlám nikomu trpět pro radost
I když zavřu oči a zacpu si nos,
pořád bude dost soust, co jsou moc
Můžu si zacpat uši a už se neptat proč,
ale furt nehodlám nikomu trpět pro radost, yeah
Ouíí
