Můžeme?
Kdo jsi ty, že nás odsuzuješ, naši upřímnou snahu? Co jsi vytvořil? Kolik lidí šťastných učinil? Kolika lidem pomohl bys z toho, aniž bys hamižně svým duchem onanoval k výstřiku vlastního ega, které díky vnitřní zlobě nikdá nevypoví nic dobrého, pouze výtokem zlo věční svět stále a dokola nepřejícím. Nejsilnější díla lidského snažení a újmu byla povětšinou vystavěna na neštěstí člověka, jeho vnitřní osamělosti a nezájmu jiných. Jejich práci jsi ty sám nikdy neobjevil krásou, jejich úspěch, kterému beztak nerozumíš, přebíráš, protože tak před tebou učinila většina. Kdybys v době života těchto několika nezmarných vedle nich žil, zavrhl bys je, jejich upřímnost a lidskost přehlížel a považoval jejich životy utopené ve stoce morálních předsudků. Tleskáš jim proto, že jejich tvorba dnes plní starobylé sály divadel, operních domů a galerií. Rezignoval jsi dávno, ničemu nerozumíš a nic jsi nepochopil, pouze zloba z tebe mluví, midrák z vlastního zklamání ti zatemnil zrak, schopnost vidět krásu a nezištné dobro. Většinu těch kdysi bezejmenných a dnes adorovaných bys odsoudil včetně motorů jejich múz, kterou mnohdy žermlo ďáblovo sémě závislosti. Příště zkus raději mlčet, naslouchat a pochopit - raději než odsudkem ublížit.
Bléé, PRAGO PYČO
Hele, já-já teď nemůžu, jo, já makám, sorry
Potim krev
Svítí sluníčko, nudim se maličko,
kočka honí klubíčko, griluju masíčko
Tak mě napadlo, že si ubalim brčíčko,
zdlouhavě jsem hledal ho, páč vidim blbě na blízko
Fakt dobrý skéro,
dlouho jsem ho šetřil, až přijde chvíle pravá,
trochu se u toho vztekám, páč je to mrdka lepkavá
Konečně hotovo, dám si dva-tři prdy a pošlu to,
pořádně potáhni, zatim nám naleju čerstvý mojito
Ohulim muziku, žena dodělá chlebíčky,
lehnem si do trávy rozfoukávat obláčky
Nečum tak blbě
