Neměl bych si stavět hlavu takhle doprostřed varu,
to nevydrží dlouho v dobrym stavu
A kdyžtak mi to patří, každej má svou vlastní,
bez ní bych se znemožnil ve společnosti
Když už si dělám hlavu, dělám ji tvrdou, páč to chceš,
ať je vidět, kdo za ní stojí, i když zrovna jdeš,
že když už ji zvedneš, jen tak nese-h-n-eš
Dred, hnízdo, číro, pleš, nikdy ji nevěš
Hledáme život v zákoutích vesmíru hlubokýho,
a přitom nejsme schopný najít smysl toho svýho
Do stolu bouchnu, dupnu si a stoupnu,
vytáhnu hlavu z omylu a jednu ji bouchnu (jo)
Je to jen nádech a výdech a mezitim příběh,
ten příběh jménem Člověc
Dokud ho píšeš, vždycky překvapí tě
Ideálně náš člověk se zápalem pro věc
Je to jen nádech a výdech a mezitim příběh,
ten příběh jménem Člověc
Dokud ho píšeš, vždycky překvapí tě
Co člověk, to příběh, jakej bude je na tobě
Když už máš hlavu, měl bys mít i patu,
a moh jsi to, co se v ní urodí, brát jako mapu
Hoděj se i koule a případně řiť,
abys ji moh vzít a jít vítězit
Budeš potřebovat lokty, ale nedělej moc ramena,
aby jsi měl prsty ve svym osudu a nepadal na kolena
Co není v hlavě, to je v rukou
Co nedáš odvahou, musí bejt v nohou
Bij se do prsou, když máš na co bejt hrd,
ať nám vlezou na záda, denně nasazujem krk
Na tenhle svět musíš mít žaludek,
abys neměl plný zuby pořád pátrat, co má za lubem (hele)
Rozproudit krev v žilách, to chce srdce
Kdo má oči, uši, nos, pozná to na vlastní kůži s mozkem k ruce
Průser je to, že i když to dáš všechno dohromady,
ještě furt ti to nemusí slušet,
protože člověka z tý věci udělá až duše
Je to jen nádech a výdech a mezitim příběh,
ten příběh jménem Člověc
Dokud ho píšeš, vždycky překvapí tě
Ideálně náš člověk se zápalem pro věc
Je to jen nádech a výdech a mezitim příběh,
ten příběh jménem Člověc
Dokud ho píšeš, vždycky překvapí tě
Co člověk, to příběh, jakej bude je na tobě
