Nezlob dítě, neplakej. Ne, takhle se nechová večer táta čaroděj, o sny se postará. Až tiše usneš, přitulí se tajně pod peřinou. Mámo ať to nebolí, co se děje se mnou.
R.: Ptej, zeptej se na co chceš. Netuším, proč oči neviděj, uši slyšet nechtěj. Ptej, zeptej se na co chceš. Nejde to pochopit. Dřív naučíš se nenávidět, než na nohy postavit.
Čtyři stěny, strop a zem, kde najít bezpečí. Prosíš byl to snad jen sen, slzy se derou do očí. Z matnejch rysů skládáš tvář a ne dost neznámou. Kdo je z nás dvou větší lhář? Mám zapomenout?!
R.: Ptej, zeptej se na co chceš. Netuším, proč oči neviděj, uši slyšet nechtěj. Ptej, zeptej se na co chceš. Nejde to pochopit. Dřív naučíš se nenávidět, než na nohy postavit.
Pocity zmatený, kdo na ně odpoví? Obrazy vídáš v zrcadle falešným. Zmatený pocity tvý jsou. Definitivně zapomeň, nebo si tě najdou.
R.: Ptej, zeptej se na co chceš. Netuším, proč oči neviděj, uši slyšet nechtěj. Ptej, zeptej se na co chceš. Nejde to pochopit. Dřív naučíš se nenávidět, než na nohy postavit.
