Má loďka se houpe tak něžně ve vlnách vlasů tvých,
vítr se opřel do plachet, protože dobře ví,
že přístav čeká námořníka.
Bezvětří, hladina moře jako sklo a můj kompas se točí jako šílený
na palubě lodi, která nejede nikam, pomalu přicházím o rozum,
v ruce, na které mám vytetované tvoje jméno, držím poslední láhev rumu
a zbytkem pitné vody jsem napsal na rozpálenou palubu: help!
Moře je láska a láska je moře, dítě mé,
už na dohled je místo, kde se sejdeme.
Amore é mare, mare é amore...
Přístav čeká, čeká, v dálce čeká, čeká...
