Temný stín tam v rohu stál, hm sestra má se vdává, každý se ho trochu bál, každý si pozor dává, z jeho očí cítím chlad, tenhle stín mohla bych milovat. Se smrtí je kamarád, to napsáno má v tváři, nikdo ho tu nemá rád, že prý štěstí maří, ani já nemůžu uvěřit, že právě s ním chci žít. Srdce mý, hoří jasným plamenem, ty, kdo jsi bez viny hoď kamenem, po dívce, co ďábla miluje. Zkouším se marně s city prát asi zasáhl mě černý šíp, to je ten, kdo se mi do snu vkrad, chci utéct s ním, snad mi bude líp. Proč mě Bůh touhle láskou potrestal? Tak jak dřív radši bych žila dál, asi to takhle musí být.