Nic není stejný, tak jak bylo dřív.
Zas nám je dneska o pár let víc.
Stále se ozývá kytary řev
A k tomu něco jako rádoby zpěv.
My radši pijem, než zkoušíme hrát,
Proto jak alkáči můžem se zdát.
Málokdy zkoušíme a nemáme čas,
Pak to tak dopadá, že ztrácíme hlas.
Nikdy to nebude, jak by to mělo bejt.
Za to se nestydíme a nechceme to skrejt.
Je lepší pivo v ruce než těžká kytara,
Už nám to nejde tolik jako za mlada.
Přesto nás stále baví tehle ten svět,
Motat se po podiích jako ňákej zjev.
Hulákat na lidi, pár korun za to brát,
Na nějaký umění z vysoka srát.
