E                      C#mi                    A
1. Tenkrát bydlel v podnájmu, a byl celkem bez zájmu,
                     E     A H
   čemu říkáme žít v pohodlí.
   E             C#mi                      A
   Na kytaru lacinou, hrál mi hajdy, hajdy hou,
                      E       E7
   pokoj bez záclon a bez židlí.
   A                      Ami                       E
   Měl jedny starší džíny a smál se bez příčiny jak posedlý.

2. Líbil se mi tak jak žil, že po slávě netoužil,
   uměl krásně hrát a vyprávjet.
   Pramen vlasů do čela a já víc už nechtěla,
   v jeho pokoji byl celý svět.
   Pár židlí stůl a knížky, na římsu okna z výšky jen vrabčák slét.

   E
R: V pokoji, dlaň krát dva kroky, jeden den nám trval roky
   A          H          E       H7
   hajdy hou, hajdy hou, hajdy hou.
     E
   A se spoustou vykřičníků, psala jsem si do deníku
     A          H          E         H7
   /:hajdy hou, hajdy hou, hajdy hou.:/

3. Když jsem deník dopsala, tak tím pádem přestala
   naše láska za všech největší.
   Měl mít ještě tisíc stran, někde leží zahrabán
   a mne vážně už nic netěší.
   Nač ale plýtvat slovy, začnu psát deník nový co nejdelší.

R: V pokoji... hou.