1. Šel jsem takhle jednou
   Starou známou ulicí
   Jen tak vláčně jsem tam bloumal
   Že jsem neměl žádnej cíl
   Nikde žádná kráska na dohled
   Dopad jsem jak trosečník
   A pak viděl jsem, že tady
   Otevřel si krámek starej vetešník
   
2. Viděl jsem ji z dálky
   Byla krásná jako hřích
   Klidně stála ve výkladu
   Kolemjdoucím na očích
   A houpala se v bocích
   Málem zakopnul jsem vo chodník
   Kde asi k týhle skvostný krásce
   Přišel starej vetešník
   
R: Hej, pane vetešníku
   To se mi snad musí zdát
   Máte mít budíčky
   Máte mít žehličky
   A telky, který nechtěj hrát
   Hej, pane vetešníku
   Kdopak vám ji mohl dát
   Máte mít hodinky
   Falešný prstýnky
   Za sto dvacet osum padesát
   
3. Měla tělo z mahagonu
   A hmatník z javoru
   Nikdy jsem neviděl
   Takhle krásnou kytaru
   Hlas, jako když duní zvony
   Je to zkrátka majstrštyk
   A teď ji šoupnul do výkladní skříně
   Starej vetešník
   
R: Hej, pane vetešníku...
   
4. Nechci věřit, že ji prodal
   Ten, co ji tak miloval
   Jestli se dostal do průšvihů
   A nevěděl jak dál
   Třeba dlužil na úřadech
   Nebo neměl na perník
   Na každýho někde číhá
   Jeho vlastní vetešník
   
5. A tak jsem nezaváhal
   A dal jsem mu, kolik chtěl
   Trochu jsem ji naladil
   A domů jsem s ní šel
   Jó, tenkrát byla mladá
   A já byl začátečník
   Po letech dal nás dohromady
   Jeden starej vetešník