Častokrát se modrých dálek ptám,
odkud asi chodí vítr k nám
a co všechno vidí
a co všechno musí znát.
Chtěl bych větrem být,
chtěl bych s ním světem vát,
světem vát.
Odkud asi chodí vítr k nám,
třeba je mu smutno, že je sám,
já vzal bych ho k nám do strání
a hrál bych mu tam na přání,
co znám.
Vítr to je poutník stoletý,
k cestám světa věčně zakletý,
mě je ho tak líto,
jak sám hlídá ten svět náš,
a někdy se mi zdá,
že slyším jeho pláč, jeho pláč.
Častokrát se modrých dálek ptám,
odkud asi chodí vítr k nám
a co všechno vidí
a co všechno musí znát.
Chtěl bych větrem být,
chtěl bych s ním světem vát,
světem vát.
Odkud asi chodí vítr k nám
a proč se potom vrací domů sám,
se mnou by se mohl smát
a naučil bych sám ho hrát
co znám, co znám.
