O trubce sním,
co se zlatem třpytí,
tónem, který chytí
toulavý stín,
o trubce sním
s písní, co se vrací,
ze všech dlouhých štací
ke známým.
Řek bych jim rád
písní, která má mít,
co snad tvý známí
měli vy znát,
řek bych jim rád,
že když trubka troubí,
radost a smích snoubí
napořád.
Mít ten tón a znát správnou píseň,
hrál bych jí, když den spí,
srdce mé zničí asi plíseň,
každý už to snad ví.
Že o trubce sním
a když se večer smráká,
tónem svým mě láká
ke světlům svým,
o trubce sním,
co mě v baru zničí,
když však lidi křičí,
je mi vším.
Mít ten tón a znát správnou píseň,
hrál bych jí, když den spí,
srdce mé zničí asi plíseň,
každý už to snad ví.
Že o trubce sním
a když se večer smráká,
tónem svým mě láká
ke světlům svým,
o trubce sním,
co mě v baru zničí,
když však lidi křičí,
je mi vším.
