Vidino sladká, přesladká,
jsi-li ty člověk,nebo pohádka?
Ochráncem zda-li jsi lesní zvěře,
přišla jsi v osud za ni,sestřičko bílých laní.
A nebo sama,jak vstříc mi jdeš,
kořistí mojí býti chceš.
Svírá ti ústa tajemství,
či navždy jazyk tvůj ztich?
Němá-li ústa tvá,Bůh to ví,
vylíbám odpověď z nich!
Odpověď v záhadám,
jenž mě sem zlákaly,
jenž mě sem volaly.
Přes louky,přes trní,přes skály.
Abych tu konečně
v blažený dnešní den,
dítě tvým pohledem,
náhle byl okouzlen.
Jaké máš v srdci svém,
tajemství ukryto.
Máš-li mne ráda ".....!" ,zjev mi to.
Vím,že jsi kouzlo,které mizí
a rozplyne se v mlžný rej,
na chvíli přestaň být mou vizí,
pohádko má,už mi neprchej.
Můj končí lov,nač myslet mám,
tys nejkrásnější moje laň.
Tys hvězdička zlatá v noc temnou,
2x:pohádko má
3x:pojď se mnou
2x:pohádko má
