Když žaludů se přejedla
pod starým dubem mlsná svině
tak břicho sotva uzvedla
a svalila se na zem líně
Když probrala se ze spaní,
pod dubem rýt se začla v hlíně
Uviděli to havrani a krákorali: Hej, ty dole!
Strom, který kořeny má holé churaví, usychá a hyne!
Co na tom!,
svině zachrochtá a dál se v hlíně ryje zlostně
Mně na dubu tak nezáleží!
Jen když tu žaludů dost leží!
Žaludy, to je dobrota, po které každá svině tloustne!
A ryla dál jak posedlá
S tebou je škoda hovoru - mávl dub větví pohněvaně
Kdybys jen jednou nahoru od země rypák pozvedla
tak poznala bys pravdu prostou
Žaludy totiž na mně rostou!
