Ami7 D4 Ami7 D4
Znám dívku co mluví jinou řečí
Ami7 D4 Ami7 C D
má v ulici okna pod věží
Ami7 C D Ami D4
když sedmnáct pírek k jejím dveřím přilétá
Ami7 C D Ami7
vím, že v ten čas bývá zakletá
Má v pokoji džbánek s uschlou růží
v ní laskavé vůně schovává
dlouze rozpomíná si svou píseň o rybách
den do ticha vzdychá v pochybách
Stůl, kulatý ubrus, těžký svícen
v něm smolnaté svíce zapálí
oknem vejdou lidé celí v peří odění
ten oděv je bílé brnění
Znám dívku co léčí ptačí řečí
svých sedmnáct mužů z prokletí
touhou už je nespálí jen křídla rozplétá
Ami7 C D
pláč teče jak voda stoletá
Sám přečti si příběh ze svých dlaní
má pravda je pouhé dojetí
já vím, že mě slyšíš, že mi jednou uvěříš
zvoň sedmnáct nocí u dveří
