Den se potichu ztrácí okno zarůstá tmou
z myšlenek mých jsou ptáci hlava je oblohou
sama několik nocí počítám ztráty svý
nemocná svojí mocí oči mám bolavý
Já se nerada vzdávám když vím že šanci mám
po pádu rychle vstávám smutku nepropadám
snad se mi někdy zdává že je naděje pryč
srdce horký jak láva najde od zámku klíč
Ptáci oblohou krouží klesají níž a níž
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš
kam asi úsměv mizí proč ho vymazal čas
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas
Já se nerada vzdávám když vím že šanci mám
po pádu rychle vstávám smutku nepropadám
snad se mi někdy zdává že je naděje pryč
srdce horký jak láva najde od zámku klíč
Hejna v mlze se ztrácí bledne okenní rám
klid se do duše vrací a já jen vzpomínám
už jen protivně chladí příběh kterej mě hřál
jiný ruce mě hladí a život běží dál
Já se nerada vzdávám když vím že šanci mám
po pádu rychle vstávám smutku nepropadám
snad se mi někdy zdává že je naděje pryč
srdce horký jak láva najde od zámku klíč
