Moře
O skálu si pleská
Jako když moje stará
Obehraná deska
Přeská–, –kuje..

Přestože skála (skála, skála)
Je na rostlinstvo chudá
I když je malá
Tak pod ní není nuda
Tak pod ní den po dni
Se stále něco blejská
Moře těm pozicím – tleská!

První je Mohamedán, ten se opaluje vkleče
Hlavu má v písku zabořenou, pot z něho jen teče

Druhý se opaluje v dřepu
Jako když dědek s bábou vytahují řepu

Čtvrtý, ten kráčí celý den a v chůzi – kreslí kruhy
To uměl Archimédes jen, jeho druzi – a nikdo druhý

A všude kolem písku tuny a čouhají z něj paty
Zavátý pod dunou, na břiše se sluní – v pořadí pátý

Šestý – zabíjí mouchu pěstí
Teď měla moucha z pekla..,  – á, tak ne, dostala pěstí!
		
Sedmý je na skále a ke skoku se chystá, tam kde se voda točí
A nikdo z nás ani nepohne se z místa – skočí, či neskočí?

Přeskočil jsem třetí, toť od pohledu – dáma
Jenomže – mezi náma, pravá dáma nesportuje s míčem nikdy sama

Osmý, ten dělá, že čte Times?
Oči jak krosny mu ulétají kams

Devátá a Desátý jsou tady za školou
Oba dva nahatý, Devátá ji má polo – …

A do toho to moře
O skálu si pleská
Jako když moje stará obehraná deska
Přeská–, –kuje..!