Potkal jsem holku a řekl jsem jí: “Ahoj.”
Ona: “Dobrý den, pane, dobrý den,”
tak jsem se otočil a kolem nikdo. Ty bláho,
takže to já jsem tím váženým pánem.
Jó, věděl jsem, že lidi stárnou
a jednou pohřbí je země,
však to jsem netušil a je mi z toho marno,
že smrt by měla přijít i ke mně.
Že já umřu!
...a řekněte mi, co teď s tím.
Umřu!
...na to slovo ani není rým.
Umřu!
...a už to nevidím
na moc dlouho, tak mi promiňte ten blbej refrén, lidi.
Umřu!
ú u u u u u ú
Umřu!
Bude to v saku nebo v županu?
Umřu!
A nebo v pyžamu?
V divanu či ve vigvamu?
Možná vás teď zklamu, ale umřu.
I já umřu.
Potkal jsem holku a řekl: “Dáš mi číslo?”
Ona: “Promiňte,” a běžela k ochrance.
Takže v tomhle věku balit holky jen pomocí tří slov,
to je bez šance, kompletně bez šance.
Jó, věděl jsem, že jednou přijde
doba, kdy mi budou vykat
nejen staří, ale i ti mladí lidé,
jen si na to asi budu těžko zvykat.
Umřu!
...a řekněte mi, co teď s tím.
Umřu!
...na to slovo ani není rým.
Umřu!
...a už to nevidím
na moc dlouho, tak mi promiňte ten blbej refrén, lidi.
Umřu!
ú u u u u u ú
Umřu!
Bude to v saku nebo v županu?
Umřu!
A nebo v pyžamu?
V divanu či ve vigvamu?
Možná vás teď zklamu, ale umřu.
I já umřu.
Řek jsem si: “Pavle, nedělej si ostudu,
seš dědek, tak pojď čelit osudu!”
A navlíkl jsem pletenou vestu,
s taškou na kolečkách vyrazil k městu.
S jednou babičkou jsem tvořil hezký tandem
čekaje na otvíračku před Kauflandem
a když jsem z něho za dvě hoďky vyšel ven,
tak potkal jsem holku a řekl jsem jí: “Dobrý den.”
A ona…
A ona: “Ahoj.”
