Na, na, na.
♪♪♪
Když psal se rok devětadevadesát,
dotáhla to se mnou tady Tereza
v soutěži malých violoncellistů
až ke sdílenému prvnímu místu.
Máma mě proti němu hecovala
a já jsem toužila být dokonalá.
Některé věci se dost dlouho léčí,
až pak mi docházelo, že je lepší.
Souhra místo soutěže,
soused místo soupeře,
i když vztahy jsou
někdy so so.
Soucit místo souzení,
soulad místo soužení.
Nejsmutnější jsou
ti, co hrají jen tu svou.
Vím to, že nezvítězí
ten, kdo chce porazit
a nikdy nemá klid.
Vždyť přece i v příbězích
největší favorit
žije a nechá žít.
Když jsem pak zběhla z klání mezi celly,
tak jsme se dvacet roků neviděli.
Já bral dál víru v sebe ze soutěží,
tvářil se, že mi na tom nezáleží.
A teď nedávno bylo dohodnuto,
že spolu vytvoříme píseň tuto,
O tom že žádná trofej není pravá
a že nám mnohem větší smysl dává.
Souhra místo soutěže,
soused místo soupeře,
i když vztahy jsou
někdy so so.
Soucit místo souzení,
soulad místo soužení.
Nejsmutnější jsou
ti, co hrají jen tu svou.
♪♪♪
Vím to, že nezvítězí
ten, kdo chce porazit
a nikdy nemá klid.
Vždyť přece i v příbězích
největší favorit
žije a nechá žít.
Vím to, že nezvítězí
ten, kdo chce porazit
a nikdy nemá klid.
Vždyť přece i v příbězích
největší favorit
žije a nechá žít.
